Ahoj deníčku.

Titulek není zavádějící, nýbrž pravdivý. Vysvětlení níže.

Ráno jsem lehce zaspal. No zaspal, probudil jsem se, tak jak jsem měl, ale z postele jsem se nemohl nějak vyhrabat. Nemusel jsem nijak spěchat, protože jsem jel dnes sám, kolega si vzal dovolenou. 

Cestou do továrny jsem vzal jiného kolegu, který bydlí po cestě. Přišel pozdě, udýchaný, ale brko si stihl dát. Jo, je to ten, co si rád zahulí. 

V továrně jsem obhlédnul situaci, práce připravena, paráda. Jelikož jeden měl tedy dovolenou, myslel jsem si, že si vlezu dnes na mašinu a budu hákovat. Ale pan menší vedoucí rozhodl, že to nebude potřeba a necháme tu mašinu stát. Nechápu, ale já ten podnik nevedu, je mi to šumák.

Takže jsem tušil, a nakonec jsem měl pravdu, že to dneska bude pěkná nuda.

Takže když jsem měl čas, konečně jsem si udělal pořádný kafe a v klidu si ho vychutnal. Pak jsem připravoval, nudil se, připravoval a pořád do kola. 

Ovšem po obědě, jak už to tak bývá, se to obrátilo. Tak nejdřív přišel kolega, že mu nejde jeden program a že to nějak "divné". Prd divné, ten magor si tam dal špatný nástroj. Tak dobrý, vyměnilo se to a jelo se dál. Za chvilku tam byl znova. Že to dělá hroty. Naostřil jsem nástroj, ale hroty stále. Nakonec jsem se nasral, došel jsem za programátorem, aby tam dal jiný rozměr razníku. Ochota jak sviňa, ale zvykl jsem si. Předěláno, opraveno, nastaveno, jedeme dál. 

Pak odešel jiný kolega dřív domů a já že zaskočím na mašině. Na jedné byl rozjetý program, dveře do serverových skříní. Takové speciály, čul jsem průser. A byl. Vyměnil se materiál, najela nová paleta a já si všiml nějaké boule na hotovém výrobku. To dělá většinou, když je špatný a nekvalitní materiál, špatné pnutí plechů a je vymalováno. Nechal jsem to řešit naše inženýry a šel na poradu. 

Byl jsem totiž vybrán za naše středisko do zlepšovatelského týmu. Prostě je to partička lidí, co se jednou za 14 dní sejde a MUSÍ vymyslet nějaký zlepšovák. Ano, to slovo "musí" je na místě. Vyslechli jsem si povídání vedoucího a šéfa výroby, vypili jsem kafe a pak jsme se radili mezi sebou. Jako co ti budu povídat deníčku, tohle není normální. V době, kdyby se mělo vymýšlet něco daleko užitečnějšího, děláme takové ptákoviny. Ale to už je v naší továrně klasika takové věci. No dál.

Další pakárna bylo, že se mělo jít v sobotu do práce. Ale nebyl nikdo, kdo by rozhodl, jestli jo, nebo ne. Takže kolem poledne jsem udeřil na vedoucího a výsledek, cituji: "Serem na to". Mimochodem, to jsem neřekl já. 

Doma nikdo, žena s malou u tchyně, kluk na Aikidu, já volno. Pustil jsem kompjůtery a v klidu jsem se jim věnoval. 

Pak přišla žena, děti, tchyně, konec srandy. Naštěstí maminka odešla brzo, děti šli taky spinkat a já tedy můžu vesele pokračovat. 

Tak to by bylo za dnešek vše, čeká mě prodloužený víkend, 3x hurá.